Kalendář

Statistika

* Syn nesmrtelnosti - 8 kapitol

KAPITOLA 8

    „Hej! Co si to dovolujete, chlapče.“ obořil se na Salazara Popletal.

   Jestli já jsem chlapec, tak vy jste embrio, hůř, sperma v taťkově pinďovi.“ zamračil se na něj elf dost rozčíleně a odhodil svoji pelerínu Snapeovi.

     „Co si to ten nevychovanec dovoluje?“

     Snape sjel ministra velmi káravým pohledem. „Vy by jste měl raději mlčet.“

       Salazar rozvázal provázky na dřevěné tyči, kterou zdržel v pravici a rozvinul tak prapor zelené barvy, na němž byli propleteni dva hadi, jeden tmavěji zelený než podklad a s očima stříbrnýma, druhý stříbrný, s očima smaragdovýma. Pak Salazar pohodil prudce hlavou, následně si zastrčil vlasy za špičaté uši.

    Několik studentů vyjeklo: „Elf! On je elf.“

    Ministr žasnul. Tu zástavu znal z četby o světě elfů, pokud se někde rozvinula, bylo to znamení, že je zde král králů. Nechápal ale jak je možné, že ten drzý kluk je král elfů. Králové jsou přece vychovaní.

     „Z čeho jste usoudil, že profesor Lupin napadl svého kolegu Kratiknota.“ zeptal se Salazar nedočkavě a dost nazlobeně.

     A přece mívají korunu.

     „Halo? Halo? HALO!“

      Ministr se to všechno musel srovnat v hlavě. Když o tom tak přemýšlel, všechno tohle mu nakukala Dolores. Znovu si prošel pár uplynulých dnů a nějak mu všechno přišlo divné.

    Brumbál došel až k nim a promluvil na ministra. „Corneliusi, vlkodlak, kterého chcete zabít, má přítelkyni a jak vidím dle podpisů i mnoho přátel, lidí, kteří ho mají rádi, mohla by zrůda, která napadá lidi i v lidské podobě vyvolat v lidech soucit? Porozumění? Žáci za něj bojovali, protože mu jako pedagogovi věří. Mnozí se mi svěřili, že se s ním cítí dobře, protože vědí, že je ochrání. Remus Lupin dokáže milovat a to zrůda, za kterou jej považujete, nesvede. Lidé mu mnohokrát ublížili a utiskují ho dál, ale on lidem stále věří. Je mezi nimi a pro ně se bije. Viděl jste někdy plakat vlkodlaka? Ne? Tak se podívejte. Tečou mu slzy po tváři, jeho iluze se bortí. On věřil, že je mezi lidmi v bezpečí, že jsou to jeho přátelé. Nechce tady nechat přítelkyni samotnou, hluboce ji miluje a která miluje jeho, bolí jej, že se ho zastal ten, koho on se zastat bál. Pláče a myslí to upřímně. Když vezme život Remusi Lupinovi, svět ztratí možná jediného vlkodlaka, který je schopný vroucně milovat, vlkodlaka, který má hodné laskavé srdce, který lidi chrání, ne jim ubližuje.“

     „No?“ dal si ruce v bok Salazar.

     Ministr si se studem sedl na lavičku kousek od nich. „Rozvažte ho, je volný.“ dal si ruce do dlaní a tiše zpytoval svědomí.

    Lulu vzala deku, Janiss teplý čaj a vyšli k osvobozenému. Lulu prokřehlého profesora zabalila, svezl se na zem a v sedě se do přikrývky zachumlal. Neschopen promluvit, vzal si od Janiss hrnek s čajem a hodně se napil.

    Já král Imladril první, přikazuji a tohle přikazuji hrozně rád, radujte se.“ usmál se Salazar a lusknutím prstů měl na sobě černé roucho a zelený kabátec.

    Dav propukl v jásot a jeho špalírem přicházela Namaë v krásných šatech. I ona byla elfka a nyní to bylo patřičně znát. Za ní šli Elfkam s Isilem a také Tan, nejvzácnější dlak na světě.

    Imladril vykročil k nim a před Namaë poklekl. „Drahá paní hvězd a luny svitu, krásná Eleniel, rád bych tě požádal... já ale nevím jak se to dělá... prosím vezmeš si mě?“

    Namaë jeho slova zaskočila, možná dojala k slzám... to nechme jako jejich tajemství...

    „Ano.“ přikývla.

    Vstal a objal ji. „Děkuji.“

      „Ne, já tobě. Miluji tě.“

      „Já tebe taky.“

     A dav se rozjásal po druhé a i Remus Lupin se radoval nad tou radostnou novinou, až mu znovu z očí vytryskly slzy, ale tentokrát ty krásné ze štěstí a dojetí.    

     Namaë vládla měsíčnímu světlu, proto směla svou mocí uzdravit Filiuse Kratiknota. To jí připomněl Elrond, který dorazil na korunovaci (novou korunovaci) krále Imladrila, protože král si to takhle přál. Jedině Elrond mu směl znovu položit na hlavu korunu a předat mu definitivně vládu nad elfím světem. Ne, Elrond nevládl místo něj, ale byl ztělesněním moudrosti a otcovství, které pomáhaly Imladrilovi najít cestu k sobě samému. Nahrazoval mu chybějícího otce i nejlepšího kamaráda a tím byl pro něj mnohem vyšším králem než on sám.

     Koneckonců Namaë byla dlouhou řadou dcera Arwenina a tudíž Elrondova velmi vzdálená vnučka. Koloběh se tedy opakoval. Tentokrát ale dobře pro Elronda. Zamiloval si Namaë, prtože v ní poznával dceru, která už nežila, její krásu i povahu, ale nemusel ji opustit. Konečně směl odejít po jejím boku do Země neumírajících, kde teď měla s chotěm sídlit. A skutečně chtěl.

       Z jeho krve vyšli i Lulu a Janiss Potterovi, byly pokračováním jeho lidské krve. Ale také Elundil, Správce trůnu krále Imladrila. Lidští předkové vzešly s Elrondova bratra Elrose, ti elfští z něj samotného, respektive z jeho dcery či synů.

    Elfkam byl přímým potomkem Elladanova syna Ilmara a Isil přímým potomkem Elrohirova syna Anara.

    Filius Kratiknot identifikoval smrtijeda, který mu zranění způsobil a Abbal Ridhad se tak dostal doživotně do Azkabanu. Stejný smrtijed ubližoval Potterovým. Přiznal se při výslechu bystrozorce Tonksové, kterou za to povýšili na velitelku.

   Imladril s Namaë, Elrondem, Isilem, Elfkamem a Tanem odešli do Země neumírajících. Tan směl jít také, protože nebylo možné jej od krále oddělit, byli si velmi blízcí. Nutno podotknout, že všichni zde zanechali potomky nebo příbuzné a tak není konec pokračovaní jejich rodů.

    Kdo ví, třeba se právě bavíte s Elladanovým prapravnukem s velkým množstvím dalších pra a ani si neuvědomujete, že je to elf.

Sic vládnou lidé, ale elfové existují dál na tomto světě.

 
**