Kalendář

Statistika

* Úplňková noc

Úplňková noc


 
         Další teorie o konci HP, inspirovaná několika řečmi na internetu.
Zdánlivě nemožné je pravdou, která se stala.
Jde o povídku o samozahubení zla.
 
 
 
      Sborovna bradavického hradu byla tradičně tak pozdně k večeru plná.
Již venku zela tma a úplněk mlsně nahlížel do oken,
jakoby vyhlížel další a další vlkodlaky,
 které by proměnil.
    Kratiknot, ležící na břiše na stole, si povzdechl a otočil list domácího úkolu Nevilla a zavrtěl hlavou.
    „Tak jsem mu řekla, že Filius je báječný, ale že bych…“
    „Eche hm.“
Odkašlal si profesor Formulí, aby profesorce Prýtové dal najevo, že je tu také.
Ta zrudla jako rak a Minerva, které to říkala se pobaveně rozesmála.
     „Bojím se, že to takhle dál nepůjde.“
Ozval se Křiklan omrzele.
 „Bude jen pár týdnů, ale mě to přijde jako rok, nemyslíte?“
   Všichni přesně věděli co myslí.
I Binns souhlasně přikývl.
 Rozhostilo se hrobové ticho, v němž náhle vrzly dveře.
 „Paní ředitelko!“
Halasil Hagrid, vypadal vyděšeně.
„Děje se něco divnýho.“
    Minerva vstala, rozhlédla se po ostatních, jakoby se ptala, jestli půjdou s ní.
Kratiknot se nechal Hagridem sundat ze stolu a ještě s Prýtovou následovali Minervu, důstojně kráčející za Hagridem.
   „Odnesl  jsem ho sem.“
Ukázal Hagrid na dveře nepoužívané učebny v přízemí, kam sešli.
 Pomalu je otevřel a ostatní uviděli závoj plavých vlasů přepadlý přes opěradlo jakéhosi gauče.
   Profesorka McGonnagallová přistoupila blíž a sáhla po hůlce,
protože se jí naskytl pohled na Smrtijeda, ležícího na zádech a zírajícího na strop.
    „Neměl jste ho sem nosit Hagride, je to nebezpečné.
A co tady dělá? Nemá být v Azkabanu?“
   „Má.“
 Vyjekl Kratiknot a zakryl si ústa dlaní.
Téměř hned vytáhl hůlku.
I přesto, že vypadal vyděšeně, bylo na něm vidět, že je připravený bojovat.
   Prýtová ho hned následovala.
   „To je právě to.“
Rozhovořil se Hagrid.
„Já se ho ptal… našel jsem ho ležet na bylinkovejch záhonech…
vůbec neodpověděl… je raněnej…
 když jsem ho votočil na záda…
byl vobráceně, tak se ani nebránil.
 Povídal jsem mu, co tady jako dělá a co chce…
jen civěl nahoru a pak skulil do klubka a nic.“
     Minerva promluvila pomalu a přísně.
 „Je to Smrtijed, Hagride.“
    „Navíc utečený z Azkabanu.“
Zašeptala Pomona a naznačila, že něco pije.
    „Jo já vím, ale když von vypadá neškodně.
 A je raněnej.
 Má natržený ucho, několik tržnejch ran a vlasy má špinavý, pardon, ale je to tak jako Snape.
 S někým se vohromě popral.“
Obhajoval svůj čin Hagrid.
 „Myslím, že se něco děje.“
    Pohlédla na něj a zadívala se mu do obličeje.
Dalo jí práci udržet slzy, protože jemu tekly proudem.
Co se stalo, že velký Smrtijed najednou pláče jako želva? Hůlku měla pořád napřaženou, ale poklekla k němu.
   „Co se stalo Luciusi?“
Doufala, že ji ostatní kryjí.
   „Všechno je opačně.“
Hlesl a přivřel šedé oči.
„Všechno je jinak.“
   „Jak jinak?“
Zajímala se Minerva.
   „Úplně jinak.“
   „Ale jak? Co se stalo?“
   Kratiknot tiše zaklel a zamumlal něco jako:
 „Opovažte se mě dojmout.“
Nebo tak něco podobného. Nešlo mu moc dobře rozumět.
    „Nechte mě umřít.“
    Profesorka McGonagallová se opět postavila na nohy,
 stále ve střehu se pokusila zatvářit přístupněji,
aniž by věděla, proč to vlastně dělá.
Něco Malfoye zlomilo.
 Nebo to nebyl Malfoy?
Někdo se napil mnoholičného lektvaru a teď se za něj vydává? Ale kdo?
Nebo Malfoy všechno jen hraje?
Ale proč?
Co má v plánu?
    „Luciusi, měl by jste nám všechno povědět.
My vám podruhé neuvěříme,
 sladké řeči o návratu není možné už uvěřit.
Ale když svou návštěvu vysvětlíte,
všechno bude lepší pro obě strany.“
Snažila se ho přivést k hovoru,
aby mohla lépe posoudit, kdo to vlastně je.
Co když se dívají na Voldemorta.
Například.
    Napínavé ticho prořízl příchod Pastorka.
„Byl jsem ve vile Malfoy, matka i syn jsou mrtví, ale…
nemůžu tomu uvěřit.
On taky.“
   Profesorka McGonagallová zapřemýšlela proč tam asi Pastorek byl a kdo je ten třetí mrtvý.
„Kdo taky?“
 „Voldemort.“
   Kratiknot zalapal po dechu a namířil na Pastorka hůlku.
 „To není Pastorek, to je past!
Je to Voldemort!
Už ani krok!
Já to udělám.“
   „Filiusi, jsem to já.
Chápu, že je to pro vás těžké, si to přiznat, protože je to neuvěřitelné, ale je to pravda.“
Kingsley mluvil laskavě a pomalu natahoval ruku, aby profesora formulí odzbrojil.
Považoval za zbytečné použít kouzlo.
 Chtěl všechno po dobrém a hlavně bez násilí a laskavě.
"Ani krok! Já vás zabiji!“
   „Filiusi. Uklidněte se.“
Zašeptala Pomona.
„Nechte je oba mluvit.“
   „Filiusi, odložte tu hůlku. Vy nejste vrah.“
   „Ani vy Minervo!“
   „Nemám znamení.“
Ozvalo se náhle. To promluvil Malfoy.
Natáhl obě ruce s vyhrnutými rukávy k Filiovi.
   Ten zamrkal.
Přesto:
„To je lež! Nějaké kouzlo!“
    „Sám víte, že taková formule není.“
 Vyštěkl Křiklan, kterého zavolala zvědavost a nehnutě poslouchal moment za dveřmi.
 „Takové kouzlo není.
A vy to víte.“
   To byla ovšem pravda.
Kdo jiný než Kratiknot by si tohle měl uvědomit lépe.
Trochu vyděšeně sledoval Křiklana,
jak padá na svůj špekovitý zadek
 a jak se za ním oklepává Lupin,
jehož červené oči žhnuly jako dvě svítilny.
Pak se obrátil na Pastorka.
„Dokažte to.
Chci vidět tělo.“
    „Až sklopíte tu hůlku.“
    „Aby jste mě a ostatní zabil?“
    Lupin se pleskavě oklepal a naježil se na Malfoye,
zvedl se na zadní, připravil se ke skoku….
   „Levicorpus!“
   Vlkodlak se vnesl do vzduchu, za tlapu v něm visel,
hlavou dolů.
 Z huby mu čněly strašlivé tesáky a ven mu trčel jazyk,
koulel překvapeně očima a to nejen proto,
že se náhle ocitl ve vzduchu a nevěděl jak dolů,
ale nějak si pomalu začínal v té své vlčí hlavě srovnávat ,
koho vidí u dveří.
Bezmocně zatnul drápy do prázdna a zamáchal tlapami do stran.
    Všichni stáli jako opaření.
Jen zmítající se vlkodlak bez lektvaru se marně snažil vyprostit.
Kdyby ho měl, nebránil by se, dotyčný ho přeci někdy pustí, teď si ale tohle neuvědomoval,
byla to bestie s jediným úmyslem – kousnout
a i když občas problikl jeho lidský rozum,
nebyl sto si všechno srovnat.
 Najednou spadl na zem, než se však vzpamatoval…
    „Petrificus totalus!
Promiňte, Remusi, omlouvám se, ale je to i pro vaše dobro.“
Zaskřípal lítostivě Kratiknot.
     Postava u dveří ležela, padlá tváří k zemi a černé vlasy měla zubaté, jakoby z nich někdo odřezával chomáče a prosáklé krví.
Byl to Snape.
 I přestože byl Draco mrtvý, on žil.
Zvedl těžkou hlavu a vykašlal další dávku krve.
„Kde… je Brumbál? Je… po všem.“
 Rozhlédl se po místnosti a znovu zakašlal.
Vyplivl krvavé hleny a pokusil se postavit na nohy.
„Co se děje?
Kde je Albus?“
    Lupin koulel očima a ničemu nerozuměl.
Chudák ztuhlý Kratiknotovou formulí necítil ani ocas.
    „Vy se ptáte?“
Zařvala profesorka Prýtová.
„Zabil jste ho!
 A ještě se ptáte?“
    „To tedy ne!“
Princ s vypjetím sil došel až k ní.
„Co si to dovolujete!“
Náhle mu došlo co vlastně řekla.
„Tak je to pravda.
 Ale já to nebyl!“
 „Harry to viděl!“
Kratiknot zakopl o Lupinův ocas,
ale hůlku na Snapea namířil stejně.
     „Co viděl Potter, je jedno! Ex..“
     „Expeliarmus!“
    Snapeova hůlka vylétla a přistála Kratiknotovi v ruce.
    Snape se zakuckal a vychrchlal další dávku krve.
„No prosím.
 Račte se podívat, co ta hůlka udělala.
Našel jsem ji ležet tam, kde byla, když jsem ji upustil.
 U mě doma! Na stejném místě!
Honem!
Mám vnitřnosti na padrť!
Spadl jsem z třiceti metrů!“
    Kratiknot přikývl.
Za zkoušku to stálo.
„Priori incantatem.“
    Ze Snapeovi hůlky vyletělo zvláště zbarvené kouzlo.
 „Levicorpus“
Přikývl Snape.
    Následovaly dva chlebíčky na podnose, lektvarářská palička, černý bambulkovitý knoflík…
   „Tohle k ničemu nevede.“
    Zavrtěl hlavou Pastorek.
„Tady je Voldemortova hůlka.
To bude asi lepší.
Tu máte, mistře formulí.“
   „Finite.“
Kratiknot si Snapeovu hůlku obezřetně zasunul za pas a přijal Voldemortovu od Pastorka.
 „Priori incantatem.“
    Nejprve se nedělo nic, po chvilce vylétl z hůlky odraz
Cisy Malfoyové
(přičemž Malfoy hluboce vzdychl a zavřel oči),
pak Draca Malfoye
a potom Brumbála.
    „Já… byl… já byl…“
    „Zavolejte madam Pomfreyovou!“
Zavelela Minerva McGonagallová.
 „Vždyť umírá!“
 „Já tu nebyl.“
 Princ padl na zem a kuckal, oči měl zalité krví.
     „Já ho unesl, přivedl k Pánovi zla, on za nic nemůže.“
Malfoy proti sobě namířil hůlku.
 „Byl pod kletbou imperius, trestaný kletbou cruciatus,
je nevinný, skutečně byl na vaší straně, to se hodilo,
 pod naším tlakem, udělal všechno,
 jen nezabil Brumbála,
to všechno bylo součást plánu.
Pán zla mého syna jen využil, něco se zvrtlo,
nevím co, nebo taky ne,
možná že se sem měl vrátit, mluvil něco o Filiuovi,
třeba ho měl někdo unést, nevím,
já se chtěl zavděčit, chápete…
 Avada kedavra!“
    Lucius Malfoy byl mrtev.
   
   
         

 
**