Kalendář

Statistika

* Hadí jazyk

2. kapitola
 
     Hodinu Péče o kouzelné tvory, která následovala, měli také  se Zmijozelem.
Hagrid si nervózně odkašlal,
 aby přilákal pozornost žactva,
 tvářil se přitom vítězoslavně,
proto studenti ihned začali pátrat po tvorovi,
kterého jim chce ukázat tentokrát.
Vždycky to bylo něco fascinujícího,
krásného a úžasného.
   Jedna z dívek zaječela,
 když se mezi stromy vyloupl neuvěřitelně krásný tvor se lvím tělem, hlavou a křídly orla.
Poletoval sem a tam, pak přistál a pozorně si žáky prohlížel,
nikdo se neodvážil ani polknout,
protože zvíře vypadalo neuvěřitelně nebezpečně.
     Hagrid vyměnil výraz na hrdý,
podrbal se na zarostlé bradě a zadoufal,
že na svou otázku dostane odpověď.
„Víte někdo jak se tydle zlatíčka nazývaj?“
     Ticho po pěšině.
Obecenstvo se snažilo na sebe navzájem nedívat,
nebo nezírat ohromeně, ale příliš to nešlo.
Jen dva zmijozelští studenti vypadali klidně
a že dokonce vědí.
Jednomu spadaly na ramena čisté bílé rovné vlasy s nádechem stříbřitého lesku,
což u takhle starých chlapců nebylo vůbec běžné ani v kouzelnickém světě.
Oči mu světle svítily a jeho pleť byla bledá,
až skoro bílá, jako jeho vlasy.
 A druhý byl bledý a hubený,
ale oči a vlasy měl světle modré,
možná bílé s nádechem modré, těžko popsat.
      „Gryf lva, leogryf.“
řekl ten bělovlasý bez přihlášení.
     Hagrid vesele zatleskal.
„Elfkame, já věděl, že ses dobrej,
ale tohle bylo vážně těžký.
Zmijozel dostává dva body.“
      Isil se uklonil a poděkoval.
Modrovlasý mladík ho poplácal spokojeně po rameni. Bylo velice divné,
že třída chlapce nepoznala v minulém roce,
opravdu je nikde na chodbách neviděli,
je sice pravda, že hodiny se Zmijozelem vloni neměli,
ale ani všetečka Morgen je neznal
a to bylo co říct. Liz se rozhodla,
že se na to po hodině Hagrida zeptají.  
 
 
 
 
**