Kalendář

Statistika

* Hadí jazyk

I. kapitola
 
 
     Liz a Lily se protlačily  houfem prváků,
aby lépe viděly na
profesorku McGonagallovou,
která už v ruce držela pergamen.
Obě nejlepší kamarádky
sem do Bradavic nastupovaly
do druhého ročníku
a hrozně moc je zajímalo,
kam který prvák bude zařazen,
ale přišly pozdě,
takže se musely před zraky celé
Velké síně proplést mezi nováčky
až ke svému místu u havraspárského stolu.
    Když zrovna děvčata procházela kolem
 Zmijozelských, nejeden z nich utrousil
posměšné slůvko.
Dívky šly bez zastavení dál
a nevšímaly si jich.
Ale Liz se přeci otočit musela,
někdo jí totiž poklepal na rameno.
     „Nepleť se, Woodová, spěchám.“
     Byl to student ve zmijozelském hábitu
z vyššího ročníku. 
Černé dlouhé vlasy měl svázané
zelenou ozdobnou gumičkou
a spadaly mu do tří čtvrtin zad.
Liz mu okamžitě uhnula
a on ji rychlým krokem obešel.
Silně voněl po bylince,
kterou se ještě neučily,
 ale přesto obě dívky dobře tušily,
že jde o oměj šalamounek,
oči se mu černě leskly
a byl vychrtlé postavy.
 Kolem krku se mu jemně ovíjel velký had,
který na Lizu rozzlobeně zasyčel,
když spolu se svým pánem
kolem ní procházeli.
     Mladík takhle svižně došel
až k čestnému stolu,
 plného učitelů,
kde se rozhlédl a pak zamířil k
profesoru Snapeovi,
tomu předal nějaké psaní
a odešel na své místo
u zmijozelského stolu.
    Lily a Liza mezitím dorazily
na svá místa a doufaly,
že na formulích nebude mít jejich
 vedoucí koleje
pan profesor Kratiknot moc velký proslov.
No jo, ale určitě se zeptá, kde se zdržely,
proč nešly rovnou od vlaku do školy...
snad jim nedá školní tresty.
     „Kde jste, u Merlinových vousů!“
otočil oči v sloup Morgen,
jejich kamarád.
„Vy snad chcete,
aby Kratiknota šlehlo nebo co?!“
    Liz zavrtěla hlavou.
    „Zapomněla jsem si cosi ve vlaku.“
pokusila se o vysvětlení Lily.
    „A co bylo to cosi? Hodinky?“
Uchechtl se Morgen.
    „Ne, ale drž už zobák, už to začíná.“
    „No jo, vždyť už mlčím, Liliano.“
složil si Morgen ruce na prsou.
    „No proto.“
přikývla spokojeně Lily.
 
     Když hostina skončila,vydali se Lily,
Liz a Morgen do
Havraspárské společenské místnosti.
Šli pomalu, holky potřebovaly
několik odpovědí.
    Lily začala.
„Morgene, nevíš co je to za kluka, jak chtěl,
aby ho Liz pustila?“
    Morgen ztišil hlas a zastavil.
„Zmijozelák,
ale to asi vidíte sami podle oblečení.
 Vídám ho se šesťáky,
asi teda chodí do šestýho ročníku,
 ale fakt víc nevím.
Když jsem za ním šel,
když jsem ho jednou potkal na chodbě,
řekl mi hned po pozdravu:
Ani mne nežádej, nemohu ti dát,
oč stojíš a odešel.
 Vypadalo to, že ví,
nevím jakým způsobem,
že se ho jdu zeptat na jméno.
Zvláštní je, že se straní ostatních
a vůbec nemluví.
 Hodně často vychází ze Snapeova kabinetu.
Víc vážně nevím.“
     Liz znovu vykročila,
aby neměli další průšvih.
„Ze Snapeova?
A všimli jste si jak je Snapeovi podobný?
Co když má Snape mladšího bratra?“
    „V skoro našem věku?“
poklepala si na čelo Lily.
    Ovšem Lily se nedala.
„No stát se může všechno,
myslela jsem na synovce,
 ale ta podoba je úžasná,
takhle se u synovců podoba nedědí.“
   Morgen přikývl.
 „Až na to, že jeho rodiče jsou mrtví.
Ale dítě má sotva.
On žije sám se sebou,
nikdy žádnou babu neměl,
tak nemůže mít syna.“
   Ten večer Liz nemohla usnout
a stejný problém měla i Lily.
Pořád obě musely myslet
na kluka podobného Snapeovi.
 
    Druhý den ráno se Lily vracela pro učebnici zapomenutou ve společenské místnosti,
 protože jinak by jí učitel odečetl body za to,
že nemá učební pomůcky, i když třeba ne,
ale kentauří proslovy při nesplnění
nějaké povinnosti opravdu stojí za to.
A Firenze je nesmírně hodný Kentaur,
jenže, i když to nemyslí vůbec zle,
upozorněním na její zapomnětlivost
ji znemožní před celou třídou
a to mají hodinu se Zmijozelem.
Lily myslela na to,
že by s tou svojí pamětí měla něco dělat,
v tom si uvědomila,
že proti ní jde ten kluk,
který Liz zmijozelským způsobem žádal,
 aby ho pustila projít.
    „Ahoj.“
pozdravila ho a stoupla mu do cesty.
    „Zdar.“
pokusil se ji obejít.
    „Ty se snad bojíš holky?“
zkusila na něj, aby ho zdržela.
    „Pak jsi statečné děvče.“
odpověděl s menším
zmijozelským defektem.
    Tohle se Lily moc nezdálo,
protože takhle Zmijozelští opravdu nemluví.
 „Proč jsi ve Zmijozelu?“
     „A moc zvědavé.“
dokonce se posmutněle usmál.
„Je-li to vše, co jsi chtěla,
rád bych tě teď opustil,
protože váš drahý ředitel koleje
by mě rád viděl na své hodině.“
    Tohle Lily šokovalo úplně,
Zmijozelák a takhle zdvořilý,
spisovně mluvící, neposměvačný...
 „Nemluvíš jako Zmijozelák.“
vyhrkla.
   Dal si ruce za záda.
„To je možné, nicméně,
jsem zařazen do správné koleje
o nic méně než ty.“
    Ozvalo se trochu zdola zasyčení,
opět měl kolem krku svoji „Hadí šálu“,
jak to nazval Morgen při snídani
a ta se očividně zlobila,
protože chtěla spát při chůzi,
nebo ji prostě stání nebavilo.
     Sklonil hlavu a promluvil k hadovi.
„Klid, Tore, vždyť už jdu.“
Pak se znovu podíval na Lily.
„Omluv mě, musím se jít věnovat formulím
a tebe jistě už také čekají na vyučování.“
 
   Ne! Nepřišla pozdě,
Firenze zrovna přicházel
z nedalekého paloučku.
Při hodině Lily skoro ani nemyslela na výuku
a už se těšila,
 až vše bude moci povědět
Liz a Morgenovi.
Učinila tak hned po Jasnovidectví,
nebylo na co čekat.
     „Prostě se k němu naklonil a řekl mu, že....“
     Lily všechno vyprávěla podrobně
a teď jí skočil do řeči Deny,
třeťák z jejich koleje.
    „Neříkej Wingová, že jsi rozuměla,
co tomu hadovi říkal!
To je holý nesmysl.“
zamračil se Deny.
    Lily se ostře ohradila.
„A proč by měl být! Já to slyšela!
Říkal.... něco jako...
Klid, Tore, vždyť už jdu....
 jo, tohle přesně řekl.“
    Dany se zatvářil ještě hůř.
„Jsi kráva, vymýšlíš si,
on má hadí jazyk
a takže těžko s ním mluvil po našem.“
     Lily zrudla leknutím,
Liz si dala ruku před pusu,
aby nevykřikla.
 
 
**