Kalendář

Statistika

* Lily a pták Fénix

Lily a pták Fénix
červenec 2009

oddělovač

 

Každý člověk vidí jen to,
co opravdu vidět chce.
Ten, kdo chce vidět víc, taky víc vidí.
Věnováno kamarádům se zrakovým omezením
a v tomto ohledu mým kolegům.
Hlavně Matteovi.


Příběh je do jisté míry inspirován skutečnými myšlenkami,
věcmi, které přišly do mého života.
Nakládat s povídkou mohou pouze adresáti věnování,
bez jejich svolení nelze dále zveřejňovat.
Pták fénix,
Není ledajaký pták, když přijde jeho čas shoří
a z popela se znovu narodí, jeho slzy léčí,
unese těžká břemena…
 to ví i malá Lily.
Vlastně už není zase tak malá.

 

 

oddělovač

 

Kapitola 1


Sedmnácté narozeniny je něco,
co dotyčný hrozně rád slaví.
Nemusí přijmout dospěláckou odpovědnost,
ale zároveň už není už ten „malý“ či „malá“,
co ho všichni muchlali.
Holkám se obyčejně začne říkat,
že vyrostly ve velkou hezkou slečnu
a klukům že vypadají mužně.
To je něco moc příjemného.


Lily se nadula před zrcadlem, už nebyla malá holka,
ale velká slečna, těšila se na dort a na dárky
a cítila se velmi dobře.
Sešla schody, oči hostů její oslavy ji pozorovaly
a jejich ústa se usmívala, ženy vzdychaly,
pánové si Lily pořádně prohlíželi.


Ne! To je dávno pryč! Už jí není sedmnáct
a už nikdy nebude. Lily si vložila hlavu do dlaní.
Jsou před ní takové věci,
které už jen tím,
že jsou, jí berou sílu.
Nemůže je dokázat zvládnout,
jenže nic jiného jí nezbývá.


Lily vstala a osušila si slzy, sedla si k zrcadlu
a rozčesávala si dlouhé tmavé vlasy,
které jí padali dolů přes ramena a na ňadra.
Tolik chtěla, aby všechno bylo perfektní v jejím životě,
že zapomněla si toho života užívat.


Včera se stalo něco co nečekala,
co jí přetrhlo všechny plány.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe a tolik to bolí.
Po roční známosti se s ní rozešel přítel.
Říkal jí to v slzách, s hlavou v dlaních.
Mezi vzlyky celou situaci vysvětloval.
Neomlouval, ale vysvětloval.
To nechápe, že je zase sama?
Že mu věnovala rok života a on jí udělal tohle?
Rok ji vodil za nos
a pak jí prostě oznámil, že je gay?

Lily se o svého přítele starala, dávala mu svou péči,
odmítala nápadníky, rok spolu cosi budovali
a to se teď sesunulo jako domeček z karet.
Mladá žena přešla k oknu a zadívala se na hvězdy.
S přítelem na ně často hledívali.
Přemohla ji proto další dávka slz,
zhroutila se na postel
a znovu se rozplakala do polštáře.
oddělovač
Kapitola 2


O měsíc později…


Lily se k lékaři pěkně ustrojila
a namalovala se,
 byl mladý a svobodný, tak doufala ve svůj ženský úspěch.
Do ordinace přišla včas, tak hned přišla na řadu.
Mile se usmála, když se na ní lékař otočil.
„To doktorské vám fakt moc sluší.“
Řekla medově, tak jak to jen ženy umí.
On jí úsměv oplatil.
„Vidím, že váš zrak bude v pořádku,
ale raději to ještě prověříme, co říkáte?“
Lily pohodila svůdně vlasy.
„Vy jste tu šéf.“
Pak už jen četla co ukazoval na očařské tabuli,
najednou se však ozvalo.
„Co tato ostříží žena dělá dnes večer?“
Lily se rozbušilo srdce.
Unešeně vzdychla a vesele odpověděla.
„Nic, pokud by ji tenhle milý doktor chtěl někam pozvat,
třeba by řekla ano.“
Lékař se zadíval na plakát města na zdi,
jakoby mu měl pomoci vybrat vhodnou restauraci,
chvíli tak setrval, pak se znovu obrátil na Lily.
Měl černé hluboké oči, které se usmívali
a to se Lily líbilo.
Promluvil pomalu a z hlasu mu stříkala upřímnost i vášeň.
„Tak já se jí tedy odvážím zeptat.
Nešla by jste dnes večer  do Santa Margharita na večeři?“
Lily přikývla a sotva slyšela,
že pro ní přijde v šest,
že adresu zná z karty.
Vůbec neslyšela, že má zrak v pořádku
a že zase za rok bude další prohlídka.
Ani nevěděla jak se dostala z ordinace,
ale cítila se neuvěřitelně šťastná.
Sedla si na lavičku, aby se obula,
když v tom se k ní dostal hovor dvou sester a doktorky.
„Chudák pan Verino, takový mladý člověk.“
Posteskla si první sestra.
Lily nastražila uši, protože takhle se jmenoval její bývalý.
Lékařka sestře odpověděla:
„Je naděje, pořád je naděje,
ale pořád budu mít před očima,
že věnoval místnímu stacionáři nové pomůcky
na které chyběli peníze.“
„Takový dobrý člověk.“
Hlesla druhá sestra.
„A jmenuje se jako můj syn. Matteo.“
Skoro Lily minuly, když vyskočila na nohy
a jen z těží ze sebe vyrazila:
„Promiňte, Matteo Verino? Co je s ním.“
Lékařka se zastavila, pokynula sestrám,
aby pokračovaly a tvářila se velmi vážně.
„Byl zde hospitalizován,
ale mohu podávat informace jen rodinným příslušníkům.“
Lily to nehodlala vzdát, ano rozešli se,
ale jestli si třeba kvůli ní ublížil…
„Víte… já… s ním… chodila.
Myslíte, že by…“
Lékařka zavrtěla hlavou.
„Ani kdyby jste s ním chodila v současnosti,
nemohla bych vám nic říct slečno.
Takový je zákon.
Věřte mi, chápu vás.
I rozchod může být v dobrém
a pak vám záleží na tom, co s tím člověkem je,
ale já nic říct nesmím. Promiňte.“
Ne! Lily prostě musela vědět,
co se jejímu bývalému příteli stalo
a hodlala klidně kvůli tomu překročit i zákon.
„Já, jen… jestli si neublížil,
že jsem byla hodně smutná…
on za to všechno nemůže
a tolik ho to všechno mrzelo…
kdybych aspoň věděla, že kvůli mně to není…“
Lékařka se konejšivě usmála.
„Ale děvče, kvůli vám to rozhodně není,
neublížil si, za tohle co se stalo nemůže nikdo.
Ani on sám.“
Poplácala Lily po rameni a odešla.
oddělovač
Kapitola 3


Lily popošla za doktorkou dva kroky,
 ale musela zůstat bezmocně stát,
 protože by musela za ní běžet,
na to neměla sílu a stejně by s ní nehnula.
Ta žena pacienty brala velice vážně.
Lily se rozhlédla, odkud že to vlastně ty ženy vyšly?
Tam odtud, že?
Lily napadla spásná myšlenka pro její srdce
 toužící po odpovědi.
Zajde na to oddělení a zeptá se primáře,
 prostě nějak to zaobalí.
Nebo Mattea najde a zeptá se ho.
On není lékař, může sdělovat co chce komu chce.
 Prostě! Nějak se to udělá.
Tiše jako myška Lily vešla do dveří naproti,
 minula nápis
ONKOLOGICKÉ ODDĚLENÍ
a srdce se jí rozbušilo na maximum.
 „Pane Bože“ hlesla, ale nezastavovala se.
Četla si cedule na dveřích
a vůbec nedávala pozor okolo sebe,
 takže se pořádně lekla,
 když na ni přednosta tohoto oddělení promluvil.
„Slečno, hledáte někoho?“
"Víte, já… já… hledám… manžela.“
Primář se podivil a mírně zvráštěl čelo:
„Manžela? A jaké je prosím jeho jméno?“
„Matteo Verino.“
Lékař se pousmál.
„Zajímavé, stavil se tu s jeho osobními věcmi
jeden mladý muž a říkal, že je jeho druh,
 teď by mě zajímalo,
kdo s vás dvou si ze mě utahuje.“
Lily nejdřív nelogicky pokrčila rameny
a zahleděně někam za primáře odpověděla:
„Já pane.“
Pak jí ale vytryskly z očí slzy.
 „Není na tomhle oddělení, že ne.
Nemá… nemá rakovinu, že ne.“
Už pláč nedržela, nešlo to.
Zoufale hledala kapesník,
ale asi ho nechala doma,
 prostě šmátrala po celé kabelce,
 ale nenašla ho.
Lékař jí podal balíček svých papírových kapesníků
a zatvářil se velmi vážně.
„Pan Verino mi řekl, že nemá rodinu
a že chce o hospitalizaci dát vědět příteli
 a slečně Lilianě Marelli,
dle vašich slz soudím, že jste to vy, je to tak?“
Lily přikývla, ale na nic víc se nezmohla,
lékař pokračoval.
„Je mi to líto slečno Marelli, pan Verino má leukémii.
Bylo třeba ho hospitalizovat
a rychle začít s léčbou,
protože bez ní by nebyla šance že…“
„Nééééé!“
 Lily to nekřičela jen vnitřně,
 ale zasténala to i nahlas.
 Cítila jak jí slábnou nohy,
proklínala Boha, Budhu, Ježíše, všechny svaté
a její srdce volalo až se zadušovalo:
Proč! Proč on! Proč zrovna on!
Ano, rozešel se s ní, ale stejně by jim to neklapalo
a to že je na chlapy je lepší varianta než cizoložství,
 hledal se, nebyl si jistý,
nechtěl ji obelhávat.
 Klidně mohli být přátelé a on byl tak hodný člověk,
už ho nemilovala ale ráda ho měla.
Pořád.
Představovala si jeho a sebe jako věrné kamarády.
Proč vlastně za ním nezašla před tím měsícem,
měsíc by ještě měli pro sebe,
pro své přátelství a seznámila by se s jeho přítelem,
třeba by se mohla s ním přátelit…
teď je pozdě.
Lily ucítila primářovu ruku na svých ramenech.
 „Teď mě poslouchejte slečno,
váš kamarád má naději,
 ta žije dokud žije a léčba pokračuje,
 tak ji neztrácejte, tu naději.
Smutná a zkroušená mu nepomůžete.
Jemu jeho vlastní síla stačit nebude,
 bude se chtít opřít o vás a to mu jen sdělíte,
 že jste ho odepsala a zhroutíte se?
Pro Krista pána to snad ne.
Spíš zapřemýšlejte co povzbudivého mu řeknete,
 co k potěšení mu donesete.
Teď běžte domů, umyjte se, vyspěte se na to
a zítra se za ním můžete stavit, platí?“
Lily souhlasila, poděkovala a odešla.
 Skoro bezmyšlenkovitě nasedla do svého vozu
a přemítala si v hlavě, co se všechno dnes ráno stalo.
 Když se s ní Matteo rozešel dokonce vyřknula:
Upadni do vroucích pekel.
„Pane Bože!“ Tohle je.. peklo.
Pomyslela si a všimla si že u zatáčky je
velká kamenná zeď.
Nehodlala zabočit, což znamenalo, že do ní vrazí.
 Nebudu mu překážet,
 je to kvůli mně.
Ať si smrt vezme raději mě než jeho!
 Zeď se blížila, Lily pro jistotu pustila volant,
šlápla na plyn, a zavřela oči.
 BUM!
Padala dolů, do tmy a přestávala cítit bolest,
 která se jí rozlévala po celém těle.
 Náhle dopadla na nějaký trávník.
Že by mrtví na onom světě přistávali na trávník?
Ale jo, byl i docela měkký.
Lily se vyškrábala na nohy,
 skutečně neměla jediné zranění a nic ji nebolelo,
 takže mohla být v klidu mrtvá,
teda tak si to myslela.
Někdo si za ní odkašlal.
„Ehm ehm.“
Lily se otočila a spatřila muže sedícího
 na kamenné zdi, podobné, co do ní vrazila.
Tvářil se vážně, nebo spíše trochu rozzlobeně.
 Vlasy už mu slušně prokvetly bílým,
ale nevypadal až tak staře
a jeho oči byly plné zvláštních hvězd,
tmavé a krásné.
„Vy jste anděl smrti?“
zeptala se Lily opatrně.
Muž trochu nakrčil nos až se mu na něm
přímo mezi očima udělaly vrásky.
 „Já? Ne. Ale za to umím zdravit.“
Řekl a rozhlédl se.
 „A ušetřím ti čas… toto není onen svět.“
„Nezáleží na tom.“
Mužův hlas změkl, byl melodický a laskavý,
 skoro jakoby k Lily mluvil anděl.
Jenže, muž neměl křídla ani svatozář.
 „přišel jsem abych ti vysvětlil,
 že tvoje počínání je nesmyslné
a nikam k dobrému nevede.
Když se s tebou přítel rozešel
viděla jsi jen to, jak ti ublížil.
 Už ne to, že ho to bolí a mrzí.
Gay se bohužel chvíli hledá
a nějaká žena to odnést musí.
Jenže lidé se rozcházejí protože by jim to neklapalo.
 Čím je jiný, jen proto, že je na muže?
To fakt lituješ toho, že jste se rozešli?
Raději než klapající vztah bys brala vztah donucený,
 který by vedl jen k oboustranné nevěře,
 protože gayi a ženě to prostě klapat nemůže
 a to hlavně v posteli?“
Lily se zamotala, jak tohle všechno ví?
Přesto on trvá na tom,
že chce přátelství, to tys ale odmítla
a přesto chce abys věděla vše o jeho stavu.
Vážně si myslíš, že to dělá proto, aby tě trápil?
A nedělá to náhodou proto,
že se považuje ta tvého přítele?
Ne přítele na chození, ale jako prostě…
přítele, kamaráda.
Liliano, raději než bys riskovala,
že tě bude bolet srdce, když Matteo zemře,
se zabiješ, aby tomu problému utekla?
To jsi tak sobecká?“
Lily zavrtěla hlavou.
„Ale kvůli mně umírá.“
„Fakt si myslíš, že když se zabiješ v autě,
tak se Matteova leukémie lekne a uteče?
Cítíš se vinná?
Pak jdi a seď u něj a dodávej mu sílu,
aby přežil.“
oddělovač
 
**