Kalendář

Statistika

* Lily a pták Fénix

2. Kapitola

Kapitola 2


O měsíc později…


Lily se k lékaři pěkně ustrojila
a namalovala se,
 byl mladý a svobodný, tak doufala ve svůj ženský úspěch.
Do ordinace přišla včas, tak hned přišla na řadu.
Mile se usmála, když se na ní lékař otočil.
„To doktorské vám fakt moc sluší.“
Řekla medově, tak jak to jen ženy umí.
On jí úsměv oplatil.
„Vidím, že váš zrak bude v pořádku,
ale raději to ještě prověříme, co říkáte?“
Lily pohodila svůdně vlasy.
„Vy jste tu šéf.“
Pak už jen četla co ukazoval na očařské tabuli,
najednou se však ozvalo.
„Co tato ostříží žena dělá dnes večer?“
Lily se rozbušilo srdce.
Unešeně vzdychla a vesele odpověděla.
„Nic, pokud by ji tenhle milý doktor chtěl někam pozvat,
třeba by řekla ano.“
Lékař se zadíval na plakát města na zdi,
jakoby mu měl pomoci vybrat vhodnou restauraci,
chvíli tak setrval, pak se znovu obrátil na Lily.
Měl černé hluboké oči, které se usmívali
a to se Lily líbilo.
Promluvil pomalu a z hlasu mu stříkala upřímnost i vášeň.
„Tak já se jí tedy odvážím zeptat.
Nešla by jste dnes večer  do Santa Margharita na večeři?“
Lily přikývla a sotva slyšela,
že pro ní přijde v šest,
že adresu zná z karty.
Vůbec neslyšela, že má zrak v pořádku
a že zase za rok bude další prohlídka.
Ani nevěděla jak se dostala z ordinace,
ale cítila se neuvěřitelně šťastná.
Sedla si na lavičku, aby se obula,
když v tom se k ní dostal hovor dvou sester a doktorky.
„Chudák pan Verino, takový mladý člověk.“
Posteskla si první sestra.
Lily nastražila uši, protože takhle se jmenoval její bývalý.
Lékařka sestře odpověděla:
„Je naděje, pořád je naděje,
ale pořád budu mít před očima,
že věnoval místnímu stacionáři nové pomůcky
na které chyběli peníze.“
„Takový dobrý člověk.“
Hlesla druhá sestra.
„A jmenuje se jako můj syn. Matteo.“
Skoro Lily minuly, když vyskočila na nohy
a jen z těží ze sebe vyrazila:
„Promiňte, Matteo Verino? Co je s ním.“
Lékařka se zastavila, pokynula sestrám,
aby pokračovaly a tvářila se velmi vážně.
„Byl zde hospitalizován,
ale mohu podávat informace jen rodinným příslušníkům.“
Lily to nehodlala vzdát, ano rozešli se,
ale jestli si třeba kvůli ní ublížil…
„Víte… já… s ním… chodila.
Myslíte, že by…“
Lékařka zavrtěla hlavou.
„Ani kdyby jste s ním chodila v současnosti,
nemohla bych vám nic říct slečno.
Takový je zákon.
Věřte mi, chápu vás.
I rozchod může být v dobrém
a pak vám záleží na tom, co s tím člověkem je,
ale já nic říct nesmím. Promiňte.“
Ne! Lily prostě musela vědět,
co se jejímu bývalému příteli stalo
a hodlala klidně kvůli tomu překročit i zákon.
„Já, jen… jestli si neublížil,
že jsem byla hodně smutná…
on za to všechno nemůže
a tolik ho to všechno mrzelo…
kdybych aspoň věděla, že kvůli mně to není…“
Lékařka se konejšivě usmála.
„Ale děvče, kvůli vám to rozhodně není,
neublížil si, za tohle co se stalo nemůže nikdo.
Ani on sám.“
Poplácala Lily po rameni a odešla.
oddělovač
 
**