Kalendář

Statistika

* Sen o andělu a jiných pozoruhodných bytostech

Sen o andělu a jiných pozoruhodných bytostech




Slunce hřálo přes sklo jakési školní třídy,
když mě zlákaly dveře vedle tabule.
Otevřel jsem je a vešel.
Uvítalo mě šero a pohledy vyděšených lidí.
Na opačném konci dlouhé haly
dlely další dveře.
Rozhlédl jsem se. Hned jsem pochopil,
kde jsem a co se děje.
Zaklepal jsem na ony dveře.
„Jsi tam Hansi?“
Povídám.
„A kdo by tu byl, papež?“
Tak jsem vešel. Seděl za stolem v křesle,
sebevědomý a klidný,
se drbal v plnovousu.
„Co jsi přeješ?“
Pronesl trochu otráveně.
„Já ti ani nevím.“
Opravdu jsem nevěděl, co od něj chci.
Možná, že jsem chtěl být jeden z kumpánů.
Ale trápila mě jiná věc
a on mi s ním mohl těžko pomoci.
„Tak když nic nechceš,jdi prosím pryč.
Musím se soustředit na ty policajty venku.“
Pokynul k oknu.
Vyhlédl jsem a zjistil,
že Smrtonosná past je v plném proudu.
„Na čí straně jsem?“
Zeptal jsem se ustaraně.
„Na čí chceš.“
Odsekl Hans tiše.
„Na jeho.“
Severus Snape horlivě míchal lektvar
v kotlíku a teď loupl očima po Hansovi.
„A víš to sám.“
„Kde se tu bereš?“Vyjekl jsem.
„Sem nepatříš, aby tě Hans neodpravil.
Mícháš se do věcí, do kterých ti nic není.“
Snape se jen chladně usmál a jízlivě sykl.
„Proč by to Hans dělal?“
Na to jsem neznal odpověď.
„O něj se neboj.“
Zaševelil Hans.
„Jeden souvisíme s tím druhým.“
„A na mé straně jsi taky.“
Snape odstavil kotlík z ohně a přešel k Hansovi.
„Měl by jsi se konečně rozhodnout,
kdo vlastně chceš být.“
Zamžikal jsem. „Já…“
Chtěl jsem odporovat, ale měl pravdu.
Vybrat si mezi nimi dvěma bylo hodně těžké.
 „Bůh ví, kdo z vás je mi vhodnější.“
„Boha nech na pokoji.“
Trhnul jsem sebou, jak jsem se vydatně lekl.
zemi se snášel Metatron
a rozkošně mával křídly.
„Dogma jsem neviděl.“ Vypadlo ze mě.
„Tak se na něj koukni.“
Hans se zjevně bavil.
„Puč si ho z půjčovny.“
„To se lehce říká Hansi, ale špatně dělá.“
Namítl jsem.
„A proč jako?“ Zeptal se Metatron.
„Musím ještě počkat.“
„A s čím ještě budeš čekat!“
Smál se Lazarus.
„Jsi Alanem posedlý.“
Šklebil se Snape.
Ze všech stran na mě zírala Alanova tvář
ve všech svých podobách.
„Vyber si! Kdo jsi?“
Zazubil se Hans.
„Víš, kdo je teď v tomhle filmu na řadě,
aby za mnou přišel!
Tak kdo jsi?“
Zalapal jsem po dechu. Ten Japonec!
V plném proudu! Docela začátek!
„Dej mi čas Hansi!“
„Nemám ho! Řekni mi to heslo!“
„Nevím o jakém mluvíš.“
Sám a dobrovolně jsem s ním hrál tu hru.
Děsilo mě, co bude dál,
když neřeknu koho jsem si z nic vybral.
„Ty moc dobře víš o jakém heslu mluvím!“
„Hansi, pochop….“
„Tak řekni mi to heslo!“
Říct: Já heslo neznám, by znamenalo,
Hanse naštvat, tak, že by vystřelil.
„Neřekneš! Jak chceš!“
Ozvala se série ran.
Zpocený jsem se posadil na posteli.
Zaplať pánbůh byl to jen sen.


 

 
**