Kalendář

Statistika

FF TOS: Duše včerejška

Část II.

Kapitán vzal Michaela na prohlídku lodi, neuvěřitelná schopnost zotavit se umožnila, že mohl host opustit ošetřovnu. Šli pomalu chodbami, míjeli členy posádky, kteří se na usmívali a s úctou zdravili návštěvu, ale tak se chovají ke všem návštěvníkům na Enterprise.

     „Jsem o něco klidnější.“ Uznal Jim nahlas, ale zůstal velitelsky vážný, na jeho obličeji se neodrážel ani jeden mráček jiného postoje. Nehodlal ustoupit ani o píď ze své role sebejistého velitele, ještě stále se nedozvěděl všechny potřebné informace, zodpovídal za několik stovek životů. „I když….“ Ale přece jen maličko couvl a skoro se rozesmál. „Připadal jsem si chvíli jako blázen.“ Rozhodl se pro přímou cestu. „Po náročné misi, jsem měl dojem, že ze trosek vytahuji dávno mrtvého pozemského motoristu… zamýšlel jsem se, zda mám hlavu v pořádku. Docela se mi ulevilo, když moje hypotéza byla svým způsobem pravdivá.“

        Michael spráskl ruce a nezadusil záchvat smíchu. „Rozumím, vypadalo to všechno skoro až komicky nesmyslně.“ Smál se. „Plujete si vesmírem a pak vám volá o pomoc několik tisíc let mrtvý sportovec z přelomu 21. století. Naprosto chápu, že jste hledal ve vzpomínkách, kde jste se bacil do hlavy. Stát se to mě smýšlel bych na tom stejně.“

    S Kirka jakoby spadlo všechno to napětí. „Čekal jsem, kdy mě Spock uvolní se služby.“ Už také neudržel smích. „Už mě přepadala tíseň z rozhovoru s admirálem pro tento sektor. Na mé lodi se tu prochází Michael Schumacher….“

      „Asi by se vám snažil taktně naznačit, že potřebujete dovolenou.“ Doplnil Michael a znovu bojoval z dalším návalem smíchu. „Nedivil bych se.“

     Kapitán přikývl. „No….“ Zvážněl, „budu si to muset obhájit, ale když mám jistotu, že to tak je, pomůže mi věda a na tu naštěstí admirálové ještě pořád slyší. Hlavou mi letí mnoho otázek, ale jsou jako stádo splašených mustangů. Představa lidí o stáří, o vzhledu starých lidí, o smrtelnosti mi v mozku křičí zoufalým hladem pro smíření z logičnosti vysvětlení. Jsme vědci… dech minulosti přijímáme s pokorou, ale i s notnou dávkou zvědavosti.“ Mávl rukou. „Čert vem kancelářské krysy sedící za stolem v kancelářích, za pravdu se obhajuji rád.“

      Michael vysel Kirkovi na ústech, mírně přikyvoval, pak se zastavil. „V době, kdy jsem pobýval na Zemi, lidé o takovýchto korábech mohli jen snít.“ Gestem obsáhl prostor kolem. „Hledali život na Marsu, někteří věřili že tam žijí zelení mužíčkové s mnoha končetinami. Jiní zarytě tvrdili, že mimozemské civilizace neexistují. Někde byli lidé krutí… sebevražedné atentáty, porušování práv a svobod. Přesto jsem ten čas miloval. Pozemšťané možná mají mnoho chyb, ale kdo je nemá, že? Bylo mi ctí prožít jeden váš život.“

       Kapitán a Michael pokračovali ke strojovně. Kirk přestával mít obavy, že by host mohl loď ohrozit, nechtěl být nezdvořilý, dával mu čas, ale až dokončí průzkum někam vyrazit budou muset. K hostovi domů? Kde to však je? Kde největší závodník své doby má nyní domov? Nelze se zbavit dojmu velmi vysoce postaveného muže. „Michaeli… až dokončíme průzkum této části systému, mohu požádat Flotilu o povolení dopravit vás na vaši planetu, ale bohužel…“

      Michael se zase laskavě usmál. „Promiňte kapitáne, že jsme se k tomu ještě nedostali, zase jen mluvím a mluvím… kéž by to nemohlo vyznít nadutě… Pocházím z planety, kterou jste si vy do map zapsali jako Germania Draconis.“ Řekl pomalu. Mezi k sobě směřujícími dlaněmi se mu v oblačném kouři zjevil obraz vesmírného tělesa načervenalé barvy. „Dle vaší databáze… třída M jen za určitých podmínek, nepotřebujeme dýchatelnou atmosféru, ale jsme schopni ji zajistit.“ Obraz zmizel, Michael si složil ruce podél těla.

       Úžasné! Kirkovi projela hlavou celá infobanka nehumanoidních ras schopných transformace pro lepší dorozumívání. Germaniané tam sice zapsáni nebyli, ale stejně to kapitánovi mnoho důležitých věcí objasnilo. „Žijete dlouho protože nepatříte mezi rasy s tělesnou schránkou, ale existujete jako čistá duše…. Vědomí… v případě nutnosti jste ale schopni se zhmotnit.“

     Michael nyní zkoumal pohledem inženýrského asistenta provádějícího rutinní údržbu u jednoho z panelů, nedokázal z něj spustit oči, odpověděl však. „Ano kapitáne, náš lidský vzhled je ale vždy stejný, proto jste mne poznal a jak jste se přesvědčil můžeme být zraněni. Za nepříznivých podmínek dokonce není možná zpětná transformace, na tu potřebujeme být zcela při vědomí.“

      Přeměna jednoho druhu energie na druhý. V pevnou hmotu! Ve zranitelný organismus, dvojí skupenství a různé transformace nejsou ve vesmíru obvyklé a přesto tato fakta Kirka fascinovala. „A…“

      „Ano kapitáne, přijímáme potravu chceme-li.“ Závodník se znovu rozesmál. „Jistě si pamatujete na mojí oblibu rýže na kari. Docela mi to chybí.“

      Jim se chtěl zeptat sice na úplně jinou věc, ale no dobře, i to je třeba vědět. „Rýže na kari… no proč ne…“ prohodil zadumaně.

       „Děkuji pane. Už se mi téměř zbíhají sliny.“ Germanian si pohladil oblast břicha. „Hm… hm.“

        Kapitán se vnitřně bavil. Jak málo někdy stačí k radosti vyspělé rasy, obyčejná rýže s žlutým kořením. A s čím si jí dá? S kusem kuřete? S omáčkou? S vulkánskou omáčkou nejspíše. Ne ne ne! To asi těžko, bude to zjevně něco soudobého s jeho pozemským pobytem. „Kuře.“ Ani si kapitán neuvědomil, že to řekl nahlas.

      „Kuře?… kapitáne Kirku?“ podivil se Michael, který právě totiž hovořil iontové bouři. „To je nějaký obraný štít? Netušil jsem, že pojmenováváte taková zařízení podle drůbeže.“

      Jim vyhrál bitvu s vlastním záchvatem smíchu. „Omlouvám se, jen jsem se zamyslel nad tou rýží.“

       Ovšem Michael se s takovým bojem neobtěžoval. „Jo tááák. Klidně. Klidně. Teda teď jste mě dostal kapitáne… ochranný štít Kuře… no pane jo. Ta představa….“

       Veselý chlapík, jen co je pravda, pomyslel si Jim. Jestli té planetě vládne, tak se tam obyvatelé musí mít dobře. „Jaký mocenský status má Germania?“ Krůček po krůčku se blíží k tomu co potřebuje znát, hlavně ne moc násilně. Netlačit.

     „Odpovídá to vašemu slovu: Království, pane.“ Zněla jednoduchá, zcela nevynucená odpověď.

     Fajn a je to. A… „Řekněte mi prosím něco o vašem vladaři… jaký je… vede dobře tu planetu?“

      Zdálo se, že otázka zpustila další lavinu smíchu. „Ve své lidské podobně má tendenci se všemu tlemit,… velmi rád se směje a má rád lidi… teda říká se to. E-hm… že jo.“

      „Něco jako vy?“ Ne, Kirk vážně nechápal jak vtipně to může vyznít, brzy ale to poznal. Veselá kopa před ním naoko zvážněla.

       „Ano, ano… přesně tak. To jste trefil.“ Ale moc dlouho to Michael nevydržel, ovšem náhle se pak uklidnil. „Jsem rád sám sebou.“ Mrkl na Kirka pravým okem.

      Tomu všechno došlo, i ten dvojsmysl té věty. „Vy jste….“

      „Ano kapitáne Kirku… panuji planetě jenž říkáte Germania. Odpusťte pane… možná jsem vám to měl sdělit dříve, ale já nerad podstupuji formální postupy, tituly, uctívání, přehánění a zvelebování. Mnohem raději jsem obyčejným mužem s obyčejnými zájmy. Člověkem se kterým si obyčejní lidé chtějí povídat, a který jim nepřipadá cizí svou vznešeností. Nenutím nikoho se mi klanět, to není projev lásky, lepší je obdiv od srdce a s upřímností. Rozumíte mi?“

      Kapitán chápal až moc dobře, sám zažil jak ´normálně´ Michael působí, nepovyšuje se, skromě a s úctou k jiným živým tvorům, ohleduplně snáší prioritní úkol Enterprise a trpělivě čeká až budou mít čas ho dovést na jeho planetu, to je projev opravdového vděku za záchranu života. Nepočíná si jako král, nevynucuje si nejlepší kajutu, kleknutí, úctu, titul… žertuje, směje se, konverzuje jakoby ke královské rodině nepatřil. „Mohu vám slíbit, že na Enterprise žádná privilegia a chování v rukavičkách nezažijete. Bude s vámi zacházeno jako z běžným hostem.“

      „Děkuji kapitáne, jsem již podruhé za krátký čas vám velice vděčný.“

 

   Kirk po dokončení prohlídky lodi pro hosta seděl opět na můstku, dokončovali poslední část průzkumu. Už i obdržel povolení zamířit na Germanii, všechno šlo jako po másle. Germanianský panovník ve své kajutě pročítal lodní knihovnu a práce utíkala ohromným tempem, byli hotovi dříve než předpokládali. Co si víc přát.

   Vážný tón Suluůva hlasu idilku maličko pokazil. „Kapitáne, nepovolený start raketoplánu…“

     „Zablokujte dveře hangáru.“

     „Pozdě pane… vzdaluje se.“

     „Volejte raketoplán poručíku.“

     „Ano pane.“ Uhura se pokusila splnit rozkaz ale… „Neodpovídají pane.“

     Spock zvedl hlavu od svého skeneru. „Kapitáne… indikuji v raketoplánu dvě formy života… Germanian a člověk.“

    Že by král Michael ukradl raketoplán, vzal si rukojmího a odletěl? Ale proč? Zanedlouho zamíří k jeho planetě. Jakou by tohle mělo cenu? Germanianské úřady již obdrželi zprávu o nalezení vladaře a s mnoha díky Enterprise očekávají. Král byl o tomto faktu informován. Zase nic nedávalo smysl.

     „Kapitáne…“ pokračoval Spock. „Král neměl logický důvod odcizit náš raketoplán nedaleko od domova, nic by tím nezískal. I kdyby chtěl Federaci uškodit v jakýmkoliv způsobem bylo by pro něj výhodnější nechat se dopravit na orbitu planety, čímž vlákat Enterprise do léčky a potom zosnovat své plány. Raketoplán je pomalejší a téměř bezbranný. Naskytuje se logicky, možnost únosu a loď tak opustil nedobrovolně.“

     Jim se zamračil. „Máte pravdu pane Spocku.“ Vstal i když netušil kam vlastně jít. „Ale kdo…. Kdo z Enterprise by měl zájem krále unést?“ Neznal žádné jméno, které by poskytovalo aspoň hypotézu. Chyběl záchytný bod.

    Uhura však přinesla odpověď. „Pane, doktor McCoy hlásí, že měl pracovat na nějakých testech s doktorem R. McStylesem. Ten ale nedorazil na ošetřovnu a v kajutě není.“

     „Ron?“ zakabonil se překvapením kapitán. Jistě! Expert na genetiku a dlouhověkost humanoidů, kterého na palubu přibrali před týdnem, aby ho následně dopravili na další základnu. Dobrý důstojník, uznávaný ve svém oboru už valnou řádku let. Kirkův dlouholetý známý. Myslel si, že jej zná, nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by tohoto byl schopen udělat.

     „Potvrzuji kapitáne, na palubě lodi doktor McStyles není.“ Podložil správnost hypotézy Spock. Nálada na můstku zhoustla.

      Částečně překvapeně, částečně úlevně Uhura oznámila: „Volá nás raketoplán, pane… jen zvuk.“

      „Zapněte to.“ V Jimovi se mísil vztek s klidem kapitána, musel s tím bojovat. Tohle by přece řádný důstojník flotily neměl dělat. Co ten chlap blázní! Za to bude vojenský soud!

     „Ano pane.“

     McStylesův hlas poznal Kirk okamžitě. „O něco se pokusíte a toho Germaniana zabiju…jasný? Lidstvo musí získat nesmrtelnost! Král se nesmí dostat na svou planetu. Na testy ho živého nepotřebuji. Takže žádné triky nebo bude po něm! McStyles konec.“

    Nesmrtelnost! Třicet let u Flotily a nakonec následkem posedlosti si jentak odletí s nejvyšším hodnostářem cizí planety kvůli něčemu, co stejně získat nemůže. Vědomí prostě existuje a nemá žádný lék, kterým by si nesmrtelnost navozovalo, jde prostě o takovou rasu. Klíčem k jejich relativní nesmrtelnosti je jejich samotná podstata. Uvnitř sebe kapitán zuřil. Zase si nějaký popletený vědec hraje na Boha. Jak teď bude Federace před Germaniany vypadat? Ale to nic…Prostě nám s ním odletěl jeden doktor co se mu to domotalo v hlavě… jak asi teď má kapitán něco vykládat o mírové návštěvě?

   

      „Spocku, když řeknu, že Michael upadl do bezvědomí jinak by se ze zajetí šíleným doktorem uvolnil, mám pravdu?“

     „To ano kapitáne, mohl by se transformovat a jako čiré vědomí se vrátit zpět na Enterprise.“ Odpověděl první důstojník a nahnul se opět nad svůj skener. „Mohu monitorovat sílu známek života, ale nelze určit míru zranění.“

     Co teď? Když se Jim pokusí přitáhnout raketoplán vlečným paprskem, McStyles to téměř hned zjistí a zjevně vykoná co slíbil. I přes nynější mírnost iontové bouře nesmí loď sklopit štíty kvůli transportu. Jediná jejich výhoda je nyní v rychlosti. Co ale dosáhnou, když se postaví před raketoplán? Otočí se a popluje dál, k tomu se nepříčetný McStyle rozzuří a mohl by nic netušícího Michaela popravit. Nutně potřebují nenápadnou lest.

      „Kapitáne…“ Uhura neskrývala v hlase obavy. „Přijímám zprávu z jiné lodi. Identifikovala se jako královská osobní loď Aina, pane. Frekvence však není Germanianská.“

      „Přilétá na pravoboku.“ Dodal Sulu se samurajským klidem.

      „Přehrát, poručíku.“ A co je zas tohle? Jim nemá rád, když se do patálie přimíchává někdo další. Poposedl si a doufal, že nepůjde o něco vážného.

     „Ano pane…. Jen audio.“

     Medový až sametový hlas jakoby rozzářil celý můstek, kdyby nešlo o vážná slova, posádka by se snad i radovala. „Královská osobní loď Aina lodi Enterprise, prosím vysvětlete proč váš raketoplán s Germanianským králem na palubě míří směrem od jeho domovské planety. Jaký máte záměr s vladařem?“

      Když se pokazí jedno, pokazí se i druhé. No jo no, co se dá dělat. Ale co jim do toho vlastně je? Nepoužívají Germanianské frekvence, nebudou tedy Germaniané, tak proč se tak starají o blaho jejich krále? Zeptáme se. „Otevřete kanál.“

     „Ano pane.“

     Kirk se donutil nasadit diplomatický tón. „Královská osobní lodi Aino, tady kapitán James T. Kirk z hvězdné lodi Enterprise. Nejsme povinni zpovídat se jiným než Germanianským úřadům. Pokud k nim nepatříte nemohu a ani nechci vám sdělit žádné informace o této situaci. Dle dohody musí být král předán do rukou svého lidi.“ Gestem naznačil konec zprávy a znovu se posadil do křesla. Srdce mu tlouklo rychleji, ale nedával to na sobě znát. Nemohl se dočkat dalšího Uhuřina hlášení. Přišlo brzy.

     „Kapitane, další zpráva. Velitel Ainy se představil jako vládce sousední planety Germanie, podle něj mají obě planety mírové a blízké styky a nepsaným slibem jsou zavázáni pomáhat si v nouzových situacích. Uvádí, že se obvykle bez požádání do Germanianských záležitostí nemíchá, ale jeho plavidlo náhodou prolétalo a zcela náhodou objevilo popsaná fakta. Prý slib je slib a královská slova se musejí dodržet. Pokud neobjasníme opačný kurz raketoplánu, budou informovat Germanianskou královnu.“

      Může blafovat, ale nemusí. Jim sevřel pravou pěst a hluboce se zamyslel, rozhodnout správně…. Jde-li o podvodníka pomůže to situaci zhoršit, říká-li cizinec pravdu možná je pomoc nasnadě. „Volejte je, poručíku.“

     „Ano pane. Můžete.“

     „Veliteli lodi Aina….“ Kirk se na poslední chvíli rozhodl říci pravdu. „Tato situace je čerstvá a neplánovaná. Nemáme nekalé úmysly s králem Michaelem. Raketoplán opustil plavidlo bez našeho povolení. Řídí ho jeden z našich lékařů, vyhrožuje, že jakmile se Enterprise pokusí vladaře získat, zabije jej. Nelze je nenápadně transportovat zpět, kvůli iontové bouři nemůžeme sklopit štíty, aby bylo zařízení možné použít. Opakuji! Raketoplán míří opačným směrem bez povolení. Zatím jsme pouze nenalezli řešení jak jej zarazit.“ Opět to gesto oznamující konec zprávy.

   Pravda vždy vítězí? I teď? Je tam venku nepřítel, který upřímnosti zneužije nebo přítel, který pomůže? Čas rozhřešení na sebe nenechal dlouho čekat.

     „Volají nás.“ Rozčísla ticho Uhura.

     „Na obraz.“

     „Ano pane.“

   Sotva komunikační důstojnice zmáčkla příslušný spínač hvězdy na monitoru se změnily v jiný obraz, v tvář blonďatého muže s patkou. Zvedl dlaň zjevně pro pozdrav. „Kapitáne Kirku, jsem Mika, velitel lodi Aina. Věřím vaším slovům. Přimluvím se za vaše jednání u vlády Germanie a budeme-li schopni pomůžeme.“

     Jim si ponechal příslušnou dávku opatrnosti. Pohodlněji se usadil ve svém křesle. „Veliteli Miko, děkuji za důvěru, věřte mi prosím, že opravdu i mě přijde trapné honit vlastní raketoplán po galaxii. Uvítáme jakoukoliv pomoc, bohužel ale netušíme jak by jste mohli být nápomocni. Vaše shovívavost ohledně našeho počínání pro nás mnoho znamená a i ta je velkou pomocí. Děkujeme.“

       Mikova tvář zůstala zcela vážná až ledová, Kirk nemohl ani od boku střílet jaké emoce může velitel prožívat, nic, naprosto nic se mu na obličeji neukázalo. Pronesl jen: „Rozumím. Není zač. Setrváme, kdyby jste cokoliv potřebovali, volejte.“ A vysílání ukončil.

     „Není to moc výřečný chlapík.“ Konstatoval Čechov trochu pobaveně.

     „Aina, kapitáne, udržuje odstup ale kopíruje náš kurz, má zbraně v pohotovosti.“ Dodal Sulu.

      Výborně, další divák v téhle McStylesově šarádě, která nikam nevede. Jim vstal a přešel ke Spockovi. Jestli selžou může nastat konflikt i s další planetou, pokud velitel a král Mika mluví pravda a obě planety jsou spřátelené.

      „Viděl si to Jime, další….“

     Ne, Kirk netušil kdy přišel McCoy na můstek, ale celkem rád ho viděl. Spojení Spock – McCoy vždy přinášelo zajímavé hypotézy, dva odlišné pohledy na situaci, dva úhly, se kterých šlamastiku uchopit. Další? Jak to ale doktor myslí?

     „Jo, viděl Kostro, i slyšel…“ kapitán rozhodil rukama v emotivním gestu. „Zjevně nám hrozí konflikt ne s jednou, ale dvěma planetami a to jen proto, že jednomu doktorovy stoupla do hlavy myšlenka na slávu a nesmrtelnost. Nikdo nemůže nutit jiného tvora nedobrovolně se možná obětovat pro delší život své rasy a svou popularitu, to přece nejde! Navíc tady neexistuje žádná možnost něco takového zaručit, není možné získat ani jedno ani druhé. Celá ta věc je zbytečná. Zkusily jsme McStylese volat, nereaguje. Ctít život? Zásada Federace? On jí nestydatě porušuje. O Germanianech nevíme skoro nic, co stačí, aby jim ublížilo? Nevíme, co se děje uvnitř raketoplánu, který řídí starý blázen jenž si myslí, že získá něco, co ani získat nelze. Celý život obětoval bádání, vědě, Flotile… A nyní to zahazuje pro neskutečně malé stéblo, které ho ani neudrží. Za chvíli by šel do penze, za své zásluhy by získal uznání a vyznamenání, všichni by si za ním chodili pro rady, vážili by si ho a teď? Každý na něj bude pohlížet jako na blázna, ať už to skončí jakkoliv.“

     Doktor McCoy přikývl. „Bohužel.“

     „Kapitáne,“ ozval se Spock vážně. „logické by nyní bylo smluvit si schůzku s velitelem Ainy a pokusit se tuto situaci řešit společně. Tlačí nás čas, nevíme nic o králově zdravotním stavu a štíty raketoplánu slábnou. Bouře sílí, ani my nebudeme za několik hodin v bezpečí. Je třeba jednat rychle.“

      Čechov se zhrozil, tvář mu zkřivilo zděšení. „Vy chce pane Spocku do toho zamíchat toho cizince? Co když také prahne po únosu krále? Není lepší aby ho měl náš člověk, kterého známe? Můžeme lépe najít jeho slabinu a poznat chybu.“

      „Pane Čechove…“ odpověděl Spock s nezměněným výrazem v obličeji. „Jako vždy je vaše úvaha správná, ale musím dodat, že kdyby posádka Ainy chtěla získat Michaela, mohla tak již učinit, i její zbraně jsou mnohem silnější než naše. Nemuseli by nás kontaktovat, stačilo by hned zaútočit a vzít si co potřebují. Místo toho se nejprve zajímali proč se nedodržela dohoda s Germanii. V tu chvíli měli zbraně nabité, po vysvětlení přešli na pohotovost. Zatím co se bavíme čas hraje pro ně, kdyby chtěli už dávno by byl král jimi uzmut.“

      Přesně tak. Kapitán hluboce přikývl. „Uhuro pošlete zprávu s tímto obsahem, přidejte že se nebudeme bránit ani setkání na Aině.“

       „Ano pane.“

  

    Velitel Ainy souhlasil se setkáním na Enterprise, Kirk a Spock ho očekávali v transportní místnosti. Počítali s nejméně třemi hosty, dorazil však jen jediný.

     „Probíhá transport, pane.“ Podivil se Scotty. „Já jsem ale nic nezmáčknul. To ne já, to vůplně samo, kapitáne. Nemám žádný údaje votom, že by Aina vysílala nějakej signal.“

     Velitel Mika se materializoval vprostřed plošiny s dlaní v pozdravu, oblečený do něčeho, co silně připomínalo bílou závodní kombinézu z 21 století, hubený a přesto fyzicky statný, prostupoval místnost zvláštním charismatem. Velké hluboké oči zabořil do kapitána, který k němu okamžitě vyrazil s diplomatickým úsměvem. „Jsem kapitán Kirk.“ Napodobil Jim velitelům pozdrav. „Vítejte na Enterprise. Tohle je můj první důstojník Spock, šéfinženýr Scott.“

     Mika nyní roztáhl u své dlaně prsty ve Vulkánském pozdravu. „Dlouhý život a prosperitu, pane Spocku.“ Pak pohlédl na Scottyho a pokynul mu.

    „A toto… šéflékař Leonard McCoy.“ Dokončil představování kapitán.

    Mika opět jen pokynul.

   V zasedací místnosti už čekali Sulu s Čehovem. Spock ukazoval na obrazovce polohu i směr raketoplánu a zobrazení bouře. „Zatím intenzita bouře nabývá, což zkracuje výdrž našich štítů i obrany raketoplánu, tomu štíty selžou za hodinu, nám za hodiny tři. Je ale možné, že bouře zesílí rychleji, pak se časový interval zkrátí.“ 

    Scotty se v zamyšlení podrbal na bradě. „Kdyby jsme tak měli nějakej štít, kterej by jsme přes ten člun přehodili a získali tak čas pro vyjednávání. Kdyby se to udělalo nenápadně, třeba by si toho ten šílenec nevšiml.“

     Kirk upřel zrak na Miku, aby mu ukázal že je opravdu do diskuse zařazen. Enterprise nic takového nemá, ale co Aina?

    Mikův hlas zazvonil jako když se kočičí tělo otře o samet či jak někdo zamíchá lžičkou ve sklenici s medem. „Máme takové zařízení, jsou k němu zapotřebí dvě lodi. Museli bych ho k vám nainstalovat.“

   Tak co k tomu brání? Kirk skoro vyskočil radostí, ale zarazil se. „Ne za cenu ohrožení lodi, ale bude-li kompatibilní nevidím žádný důvod nedát svolení. Transportujte si kolik inženýrů potřebujete a pan Scott vám jistě bude rád asistovat. Když nedojde k poškození lodí smíte provést nutné úpravy.“

    Na Mikově výrazu tváře se opět nezměnilo vůbec nic. „Děkuji, ale zvládnu to sám, co se týká do počtu mích lidí. S vaším svolení přenesu pouze potřebné zařízení.“

       „Jak si přejete. Scotty ukaž mu vše co potřebuje.“ Přikývl kapitán.

       „Rozkaz pane.“

       Mika se Scottem odešli a McCoy už otázku neudržel v ústech. „Jak chceš zaručit, že ten šílenec krále nepopraví hned jak zaměří naše lodě? Je pomatený, nereaguje na žádné argumenty, ani prosby, zjevně se neovládá.“

     „To nemůžu Kostro.“ Povzdechnul si Jim. „Až bude jisté, že zařízení funguje, vyřešíme jak ten štít kolem raketoplánu vygenerovat. Jedno pěkně po druhém. Ale kdybychom neriskovali nemohli bych udělat vůbec nic. Bohužel. Tak to zjevně dopadne.“

     Čechov se na přímil. „Sám? Copak poručík Uhura neříkala, že jde o krále té další planety? Žádní strážci, komorníci… a ještě to nainstaluje osobně?“

     „Pane Čechove, ne každý panovník jen sedí na trůně a pouze rozkazuje, praporčíku.“ Odpověděl mu Spock. „Může se zdát neopatrné pohybovat se bez tělesné stráže, když je vládcem planety, ale třeba má takové fyzické a mentální schopnosti, že se ubrání sám. Pochybuji, že by nějaká rasa zbytečně ohrožovala panovníkův život, určitě lze nalést logické vysvětlení.“

      Doktor se mírně zamračil. „A jak je vážný, Jime. Vůbec neprojevil žádné emoce, skoro jako Vulkáci. Řekne jen co musí a tím to končí. Ze zvědavosti jsem ho tajně skenoval. Humanoid, jistě, ale obdobně starý jako Michael.“

     „Vrstevníci, Kostro?“ zvedl údivem obočí kapitán.

     „Asi jo… ale rozhodně není Germanian, některé záležitosti se liší. Srdce tluče pomaleji, detekovalo to i pomalejší mozkové vlny… to je ten klid, Jime. Údaje můžu přirovnat k uvolnění nějakého zenového mistra. Snad rozumíš jak to myslím. Rozhodně se ale struktura jeho mozku liší od Spockova. Metody podobné vulkánských to vůbec být nemusejí.“

Instalace štítového generátoru proběhla nezvykle rychle. Mika si o sebe navzájem oprášil dlaně, když se znovu postavil na nohy. „Hotovo.“ Pronesl pouze. Scotty se zmohl jen na přikývnutí, uvnitř ho ta svižnost ohromila.

    „Scott můstku.“

    „Taky Kirk.“

    „Kapitáne, už je to nainstalovaný. Ten džentlmen říkal, že jak to bude, můžem to hnedka zapnout.“

     „Rozumím. Kirk konec.“

   

   Ve své mysli si Jim mnul ruce. Cesta ven s této šlamastiky byla na dohled. Jak ale zareaguje McStyles, až spatří o co se snaží? Ve vzteku krále popraví? Potřebují nějaký moment překvapení. Kdyby…

     Kapitán sepnul spínač na opěradle svého křesla. „Kirk Mikovi.“

   „Tady Mika.“ Velitel se dotkl knoflíku u krku své kombinézy a Scott zase mohl jen zírat jak to všechno bylo možné, že host nemusel používat lodní interkom, jeho komunikátor skrytý v knoflíku se zjevně automaticky na něj naladil. Zajímavé, ne však úplně neobvyklé.

   Kirk hovořil sebejistě, ani na okamžik nezaváhal, v hlase mu zněl optimismus. „Možná by pomohlo, kdyby Aina předletěla raketoplán místo Enterprise, McStyles s cizí lodí nepočítá, moment překvapení se nám může hodit pro aktivaci vlečného paprsku v rámci pole. Jakmile se tah spustí McStyles s tím nepohne.“

     „Rozumné, kapitáne. Souhlasím. Vracím se na svou loď.“ Odpověděl Mika a zmizel Scottymu s očí.

      Inženýr jen zalapal po dechu. „Osobní teleport nebo dokonce schopnost osobního přesunu vůlí. Úžasný.“  

 

     Komunikace zůstala mezi loděmi otevřená, obě se přiblížili na dosah raketoplánu. Na můstku Enterprise se lidem rozbušilo srdce až na to Spockovo. Napjetí by šlo ukrojit příborovým nožem.

   „Nalétáváme na raketoplán.“ Hlásil Mika z Ainy. „Enterprise, aktivujte svou část za řízení na můj povel….“

     „Rozumím.“ Jim si uvědomoval, že záleží na přesnosti, aby pole neselhalo pro nedostatek energie z jedné strany. „Slyšel jste Sulu.“

     „Ano pane.“ Poručík si pro jistotu připravil prst nad příslušné tlačítko.

     „Závodní odpočet Země.“ Oznámil Mika nepohnutě. „Tři… dva… jedna… GO!“

     Sulu skoro současně s poněkud zastarale působícím „Go“ stiskl spínač. „Pole aktivováno.“

     Kirkovi spadl tak velký kámen ze srdce, že ho snad museli slyšet i na Aina. Fungovalo to. Hurá.

    Poprvé za tu dobu se v Mikově hlasu ozvala emoce, úsměv znatelný v hlase potěšil nejen Kirka. „Výborně kapitáne Kirku, zvládli jsme to.“ I Uhura se musela pousmát, také Čechov.

    McCoy si v mysli formoval hlášení o Mikově lidu a s radostí si tam předběžně zahrnoval, že emoce pouze zřídka dávají najevo, ale mají je a prožívají je. Srdce mu plesalo. Jemu jako lékaři to stačilo.

   

    Když Aina přelétávala nad raketoplánem chytl McStylese amok. „Nedovolil jsem žádné triky… co je tohle sakra za loď‘! Co se sem pletou!“ zrudl vzteky na vystřelil fazerem na Michaela, který stále ještě nepřišel k vědomí a bezvládně ležel na podlaze člunu.

    Jenže díky odlišné biologii zásah královy tělesné funkce neutlumil, ale naopak povzbudil takže nabil vědomí zrovna když se McStyles začal opět věnovat panelu, aby se uvolnil z aktivovaného štítu. Panovník neváhal a použil vulkánský nervový stisk, čímž doktora zneškodnil.

     

  „Kapitáne…“ vložila se do pokračujícího plnění plánu Uhura překvapeně. „Audio z raketoplánu, pane.“

    „McStyles?“ otázal se Kirk s nadějí v hlase, že se přeci jenom šílený doktor dostal rozum.

     „Ne pane, král Michael. Hlásí, že je v pořádku a prý se dokonce postaral o doktora McStylese. Potom nastavil kurz mimo bouři a očekává další instrukce.“

      Jim vesele plácl do svého křesla pravicí. „Tohle tak rád slyším poručíku. Slyšel jste Miko?“

     Z Ainy došla ještě větší radost ve velitelově hlase než předtím, i se kraťoučce hlasitě zasmál. „To si piště. Jak všechna tři plavidla zesynchronizují kurz, můžeme vyrazit směrem ke Germanii.“

 

      Vyvedli raketoplán z bouře, deaktivovali ohrané pole, Enterprise sklopila štíty a přenesla McStylese i Michaela na svou palubu. McStylese umístily do lékařské izolace a Kirk s výsadkem se přemístil na Germanii, kde domorodci předtím upravili podmínky pro jejich přežití. Vytvořili příjemnou planinu se stromy, jezerem, motýly, květinami a koňmi.

     „Doktor Kostra mi pověděl, že máte rád koně.“ Začal Michael s úsměvem. „Když jsem pobýval na Zemi jezdíval jsem často Western, bavily mě různé soutěže.“

     Kirk musel uznat, že by si zde dokázal představit jezdeckou dovolenou a proč ne? Kus odsud se skvěla skála, jistě nebude problém si zašplhat…. Sulu tu má plno kytek, všichni by si tu jistě něco našli. „Ano já vím, já vím a moc rád přijmu pozvání na projížďku, jen musím položit jednu podmínku.“

     Michael udiveně zvedl obočí. „Jakou?“

     „No že tu stráví volno celá posádka lodi.“ Dodal kapitán vesele.

     Michael opět vyprskl smíchy, mávl rukou: „Ale za jisté, to není žádný problém. Jen si poslužte, zůstaňte i několik dní, lidskou společnost jsme neměli stovky let, rádi jí opět uvítáme.“

      „Skvěle.“ Usmál se Jim. „Jen… Miko…“ obrátil se na velitele Ainy, který se na povrh transportoval také. „Hvězdná Flotily a Germania se vzhledem váženosti doktora McStylese, který projevil lítost a byl shledán duševně zdravým, se shodly, že o únosu krále Michaela pomlčí, myslete že….“

       Mika pohodil rameny. „Zcela určitě pomlčím neboť nemám o čem bych mluvil, nevím o žádném únosu, doktora McStylese rozhodně neznám a váš raketoplán jsem nikdy neviděl. Mojí lidé taktéž. Proč bych něco takového vymýšlel, nemějte obavy.“

     Kirk si tleskl do dlaní. „Děkuji veličenstvo, Hvězdná flotila je vám za tuto náhlou amnézii velmi vděčná. McStyles přejde do poklidného důchodu z nařízení flotily ale jeho čest bude zachována. Nicméně vám patří velký dík za pomoc při té nešťastné situaci, o které nic nevíte.“

     „Flotila i vy… kapitáne, vaše loď a vaši lidé, nemáte vůbec zač. A…. zapomněl jsem to rád.“ Oplatil úsměv Mika.

     „Starší Pozemšťané někdy dělají špatné věci aniž by si to uvědomovali.“ Přidal se Michael. „Prostě cvak… a je to, když hlava neslouží dobře, kvůli vysokému věku, přepne se a nikdo s tím nic neudělá. Když vše dopadlo dobře, není důvod pro jeden zkrat ničit čest jednoho dlouhé roky dobře sloužícího důstojníka. Jsem moc rád, že i Flotila to chápe. Stále nebude lží, když řeknu, že Pozemšťany miluji.“

    „Ještě jednou děkuji, pánové.“ Kirk uchopil svůj komunikátor. „Tak pojď ty doktore Kostro, musíme si vzít věci na dovolenou….“

     „Doktor Kostra… to zní zvláštně.“ Rozesmál se McCoy a ostatní se přidali.  

Žádné komentáře
 
**