Kalendář

Statistika

8. kapitola

8. Kapitola



Lily překonala počáteční šok,

dvakrát otevřela ústa

a vždy je zase zavřela.

On si svá křídla jemně protřásl, asi proto,

aby si je srovnal

a dál se pobaveně usmíval.

Bylo mu nadevše jasné,

jak ji tím šokuje.

Uličnicky na ni mrkl.

„To koukáš co?“

Ona přikývla, uvědomovala si,

že on to nevidí,

ale stále nedokázala promluvit.

Elendil slétl ze stromu

a k Lilyině úžasu
si před Tindomerela klekl
a políbil mu ruce.

„Vstaň.“

Přikázal Tindomerel svému andělovi.

„Nejsem hoden toho,

aby sis přede mne klekal.

Ty ne.“

Elendil se postavil na nohy

a uklonil se.

„Jak je tvé přání.“

Lily to celé pozorovala
a svět se jí pod nohama točil

jako zběsilý kolotoč,

jen ti dva andělé zůstali stát.

Chtěla už konečně vědět,
co se tu děje,

kde je a proč jsou právě tady.

Otevřela ústa a nasála do plic

vlahý okolní vzduch.

Elendilovi oči ji pevně sevřely

svým přísným pohledem,

propalovaly ji, zkoumaly ji,

hleděly jí až někam do nitra srdce,

pronikaly hluboko do mysli.

Ač stála před jejich nositelem oblečená,

cítila se teď nahá,
aspoň tedy vnitřně nahá,

jakoby Elendil viděl do všech

zákoutí její mysli.

Snažila se mu v tom zabránit,
ale nezdařilo se.

Nakonec řekl jen:

„Není času nazbyt.“

A dívka mu směla z očí,

které se od ní pořád ještě neodtrhly,

přečíst dodatek: Můj pane a králi.

Tindomerel souhlasně přikývl

a lusknutím prsty jeho křídla zmizela.

„Odpusť, trochu mi překážejí

a tak vůbec.

Jen jsem chtěl ukázat ti,

že křídla nemusejí být vidět,

aby šlo o anděla nebo podobnou bytost.

To jen lidé říkají:

Musí mít křídla, protože co nevidí,

tomu nevěří.

Jenže zrak není na tyhle věci spolehlivý, víš?

Zato srdce ví i tom, co oči nevidí.“

Lily si před tělem propletla prsty,

plaše přitakala,

srdce se jí znovu rozbušilo,

vytušila změnu,

ale nevěděla jakou, to ji znepokojilo.

„Asi se hodně divíš,

proč jsem tě zavedl právě sem.“

Začal rozhovor Tindomerel.

Otočil se čelem k okraji srázu
a natáhl pravačku

se vztyčeným ukazovákem.

Lily sebou málem škubla uvědoměním.

„Kvůli vodopádu?“

Přikývl a spustil obě ruce podél těla.

Ne! Lily se zatočila hlava,
stáhlo se jí hrdlo,

sotva se udržela na nohou.

„Takže mám zemřít?“

zasípala.

Ona i Elendil s rukama napůl v kapsách

pohlédli na Tindomerela současně,

aniž by kdokoliv z nich promluvil,

ho propalovali pohledem.

On však zavrtěl hlavou.



 

 
**